Ráno vstát, do půl hodiny se nasnídat, mít 5 optimálně 6 jídel denně, všude s sebou tahat miliardu krabiček a když si náhodou svačinu nedáte v 10, ale v půl 11, tak už je to špatně, protože ve 12 máte mít oběd a takhle to bude moc brzy po sobě, i když stejně těch 90 minut strávíte tím, že budete myslet na to, kdy už budete moct zase jíst. Ale všechno děláte dobře, protože tak se to přece má, všude se píše, že pro zdravý životní styl je důležité jíst pravidelně a v malých porcích, takže se pořád točíte v tomhle začarovaném kruhu, kdy tím, kdo ovládá váš život nejste vy ale jídlo. A nejhorší je, že nám to vůbec nedochází a nechceme si připustit, že by bylo něco špatně. Já jsem takhle žila docela dlouho, speciální taška na krabičky pro mě byla naprosto normální a když jsem neměla svojí svačinu v 10, tak jsem byla nervózní, "hladová" a nepříjemná.
Jakto že už to teď tak není? Zachránil mě přítel, který před létem přišel s intermittent fasting. Když mi to oznámil poprvé, myslela jsem si, že se zbláznil a že to určitě nebude udržitelné dlouhodobě.
Co je to intermittent fasting? V češtině překládáno jako přerušované hladovění, v podstatě znamená rozdělení dne na úsek, kdy jíte a přijmete váš potřebný kalorický příjem a úsek, kdy nejíte. Nejběžnější metoda je 8/16 (jíte/nejíte), někdo zvládne jíst jen jedno jídlo denně tedy 1/23, někdo preferuje 12/12. Já se v tomto článku nebudu zaobírat biologickými procesy a všemi benefity, které z fyziologického hlediska intermittent fasting má, nejsem odobrník ale zde máte odkazy na lékaře/odborníky fasting vysvětlující (klik, klik).
Teď zpátky k mému příběhu. Přítel byl čím dál spokojenější a mě postupně začalo docházet, že já takový vztah k jídlu rozhodně nemám. Na začátku srpna jsem se rozohdla, že to tedy taky zkusím aspoň na týden a uvidím. Od toho dne nebyl snad jediný den, kdy bych nefastovala. Poslouchám svoje těla a někdy mám během dne jídla 2, když mám víc času tak 3, někdy moje dny vypadají 8/16, někdy mám první jídlo ve 4 odpoledne, jindy začínám v 11 a končím kolem 17:00, občas se stane, že začnu jíst až v 16:00 a hlavně jsem to já, kdo řídí můj život a ne jídlo.
Intermitten fasting mi otočil život o 180 stupňů, a to k výrazně lepšímu. Je to něco bez čeho si už svůj život nedokážu představit, a proto jsem se rozhodla napsat vám 10 výhod, které jsem za tu dobu sama na sobě vypozorovala. Jsou to trochu jiné výhody než ty, s kterými se běžně setkáte.
1) Jsem svým pánem.
Svůj den můžu plánovat podle aktivit, které mě čekají, a ne podle toho, kdy a co budu jíst.
2) Ráno vstávám s čistou hlavou a můžu svojí energii rovnou věnovat tomu, co mě daný den čeká.
3) Víc času. Nezdá se to, ale příprava 5 jídel a následný úklid zaberou hodně, hodně času, který teď můžu věnovat třeba psaní tohoto článku, namísto připravování snídaně.
4) Sbohem krabičky. Jestli s sebou mám vůbec někdy krabičku, tak je to opravdu vyjímka a je jen jedna.
5) Energie. Rozohodně mám víc energie než kdy dřív.
6) Myslím, ale ne na jídlo. Ani nevíte, jak moc mě pobaví, když vidím někoho na přednášce/testu s čokooládou a banánem. Nevím, jak vy, ale já u testu budu 100% svého myšlení věnovat otázkám.
7) Tím, že jím méněkrát za den, mám na jídlo víc času a můžu si ho opravdu vychutnat.
8) Míň zavodnění.
9) Nemám hlad, respektive falešný pocit hladu. Nestane se mi, že bych si půl hodiny po jídle připadala už zase hladová.
10) Naučila jsem se poslouchat svoje tělo.
Tohle můžete brát jako takový insight do mého života a ukázku toho, že to jde i jinak než jak vám tady u nás v Čechách řekne většina "výživových specialistů". Pokud by vás IF zaujal, rozohodně doporučuji anglický youtube nebo anglické zdroje obecně a nenechte se oddradit českými články, které používají zastaralé informace.
Mějte krásný zbytek neděle. Já jsem akorát na cestě zpátky do Prahy.
S láskou, -L
Žádné komentáře
Okomentovat