My equation of happiness is blog of a Czech girl documenting her life.

FAILURE

Je čtvrtek ráno, já ležím v posteli, zapíjím prášek na bolest hlavy, která mě nepřestala bolet od doby, co jsem včera opustila zkouškovou místnost. Jestli mě zkouška tak vyčerpala, nebo jestli jsem se tak moc vystresovala, nevím. Ale co jsem díky tomu zjistila je, že se neumím vyrovnávat s neúspěchem a je to rozhodně něco, na čem bych měla začít pracovat, protože jak se říká, cesta k úspěchu je dlážděná neúspěchy. 
Jak už je mým zvykem tak o tom hodně přemýšlím, možná až moc. Pravda je taková, že já neúspěchy moc neznám, a ty školní vůbec ne, proto mi tohle asi dává tak zabrat. Vím, že mě čekají v životě neúspěchy mnohem větší než jedna nepovedená zkouška, a proto mě moje vlastní reakce trochu vyděsila. 
Co mě ale na druhou stranu těší, je fakt, že teď mám na chvilku od zkoušek pokoj, protože opravná mě čeká až v březnu a já mám tak čas se zase věnovat věcem co mě opravdu baví. A objevila jsem zase něco na čem pracovat a posunout se dál. 
Jak se říká, všechno zlé je pro něco dobré a tohle je pro mě další cenná zkušenost. 
 Mám pro vás ještě pár fotek z mojí momentálně nejoblíbenjší kavárny - MyRaw café, kterou naprosto zbožňuji a je to pro mě ideální místo, když jsem v centru a mám na něco chuť. Dortíky si dávám jen výjmečně, protože většinu času jsem keto/cukrfree/paleo bez doslazování čímkoliv, nemám ráda škatulkování a ani nevím, kam bych se úplně zařadila, každopádně, co si dávám skoro vždy jsou kadeřávkové nachos. Jestli do MyRaw chodíte a tuhle dobrotu jste ještě nevyzkoušeli, tak to koukejte napravit, určitě mi poděkujete, akorát vaše peněženky asi moc ne :D.
Nicméně právě tam vedly mé pozkouškové kroky, měla jsem pár hodin, než jsem sedla na vlak a odjela za přítelem. A na zlepšení nálady to bylo ideální...
No posuďte sami... 



Sbíhají se vám sliny? Mně totiž dost. 
Tady to pro dnešek utnu. My si jedeme pro oběd do indické a pravděpodbně ho sníme u Game of thrones, na kterou mě přítel konečně donutil koukat... Pak máme dneska v plánu ještě fitko a nějakou tu práci, tak se mějte krásně.. 
Dejte mi vědět, jak se s neúspěchem vypořádáváte vy a jaká je vaše oblíbená kavárna! 
-L

2019 1/12


Po hodně dlouhé odmlce vás opět vítám u nového článku. Důvodů, proč jsem teď víc než půl roku nic nenapsala a vlastně nesdílela nikde celkově je spousta, a to nemluvím jen o blogu, ale i o svém soukromém instagramu, který mě přestal bavit úplně... Od října jsem se zamkla ve své bublině, do které kromě mého přítele a rodiny nesměl v podstatě nikdo a občas jsem v ní nenacházela ani sama sebe. Rozohdla jsem se, že už je na čase z téhle bubliny vystoupit a zase začít dělat to, co mě baví. Najít novou inspiraci, posunout se dál, překročit svojí komfortní zónu a zkusit najít novou cestu, když ta prvoplánová nikam nevede. 
Máme začátek února  a za sebou první měsíc roku 2019, a proto asi není vhodnější článek než ten rekapitulující předchozí měsíc, tak pojďme na to a vážnější témata nechme na jindy... 

Přijde mi, že celý leden mohl trvat tak jeden týden, možná i míň. Na jednu stranu jsem za to vlastně ráda, protože celý měsíc se nesl v duchu zkouškového, mého úplně prvního a ti z vás, co už to mají za sebou ví, o čem mluvím. 
Celý leden vlastně snadno shrnu do slov učení, práce, zkoušky, slavení (moje nejoblíbenšjší část) a fitko (abych aspoň na chvilku nemyslela na ty bláznivý důkazy) a dost možná by se sem hodilo ještě jedno, ale to si zatím nechám pro sebe. I když byl leden hodně náročný a většinu mých snů tvořiliy členy posloupností, které mi s důkazy utíkaly do nekonečna (pokuď nechápete, buďte rádi), tak především zásluhou mého přítele ty pro vysokoškoláky nejkrutější týdny zimního semestru byly celkem snesitelné a většinou i víc než to, jak se říká, ve 2 se to táhne líp.
Dost bylo okecávání, Pojďmě se podívat, jak leden vypadal ve fotkách. 


Můj výhled po většinu měsíce, když jsem se teda dokopala vyjít ven... 

To za mnou přijeli moji nejúžasnější rodiče na návštěvu, když jsem dlouho nemohla jet domů a Pája mi odjel :( 

Winefood nesmí nikdy chybět, to už je rodinná tradice...


Moje nejlepší kámoška tu nesmí chybět, stačí, že mi chybí tady v Praze

Slavíme moje úspěchy..

a taky ty Pájovy...  


tady jsme úplně unešení z toho, co vám nemůžu ještě úplně prozradit, ale věřím, že brzy na to dojde, čeká nás změna a my se nemůžeme dočkat... 

A tím i dnešní článek ukončím. Budu se muset zase naučit všechno víc dokumentovat, aby tu příští měsíc bylo těch fotek o něco víc.
Mějte se krásně a doufám, že se tu brzy sejdeme u dalšího článku! 
Professional Blog Designs by pipdig