NEW one

Nových receptů, které vymyslím sama pro sebe je opravdu málo. Mám svých pár oblíbenců, které většinou točím pořád dokola jako např chia puding, lívance, květákové rizoto, salát na milion různých způsobů atd. Když jsem se ale minulý víkend učila na zkoušku, v rámci prokrastinace jsem měla takovou hravou náladu, že jsem se rozohdla zkusit něco nového. A přišla jsem s obměněným receptem na lívance, který mě nadchl tak moc, že od té doby si je dělám každý den :-) (v tomhle jsem fakt hrozná, když přijdu na něco nového, co mi chutná a splňuje to mé požadavky, jsem schopná to jíst denně). 

Hlavním kouzlem je tu kombinace maca prášku, který má nasládlou karamelovou chuť, skořice a uvařeného máku. Samotnou mě překvapilo, jak spolu tyto ingredience krásně fungují, a pro ty z vás, kteří se rádi nechávají inspirovat, tu mám i recept: 

Special day

sako Zara, top Zara, šortky - Bershka, kabelka - Michael Kors, boty -Nike (nemůžu nikde sehnat nějaké pohodlné & elegantní, pokud máte tipy, sem s nimi prosím!)

Přesně na dnešní den jsem se už pěkýnch pár měsíců moc těšila, konečně za mnou do Prahy přijela moje kamarádka Mari a po dlouhé době jsem tak měla možnost si tu naší krásnou Prahu projít a zažít ji taky trochu jinak, něž jak je tomu v ruchu mého běžného života. Co pro mě bylo ale ještě důležitější, bylo to, že jsme si konečně zase našly společný čas, a že jsem v Praze měla taky nějakou kamarádku, protože i když už tu jsem rok, kamarády jsem si ještě zvládnout nenašla. O to víc si dnešního dne vážím. Tento týden se mi to hezky sešlo, protože zítra dopoledne mě čeká další milá návštěva a tentokrát to bude moje "malá" setřička, která má náhodou cestu do Prahy.

W/O

Upocená, rudá jako rajče, nenamalovaná, vyřízená s tepovkou vyhouplou do nebes. Tak přesně takhle nějak se teď cítím skoro po každém tréninku. Dnes zahajuji poslední trénink 1. poloviny programu od Natacha Oceane, a tak jsem si řekla, že vám napíšu, jak se cítím. Ale nejdřív se podíváme zpátky do minolosti na to, jak jsem to měla se cvičením dřív. 

Víc pohybu jsem začala mít cca ve svých 16 letech. Jelikož pocházím z malého města, většinou jsem cvičila doma, ze začátku buď podle Youtube, nebo nějakého programu (můj asi úplně první byl od Jillian Michaels a myslím, že jsem párkrát odcvičila i Bikini body guide od Kayla Itsines) a taky jsem docela dost běhala. S příchodem maturity jsem se cvičením a hlavně s běháním dost polevila. Když jsme se přestěhovali do Prahy, začala jsem pravidelně chodit do fitka a ze začátku to nebyla žádná sláva, cvičila jsem hlavně s vlastní vahou a trošku na strojích (čehož zpětně opravdu lituju). Pak přišlo super období, kdy jsme začali chodit s Pájou cvičit společně a mě se nikdy s nikým necvičilo líp, nejen, že jsme si našli čas jeden na druhého a byli spolu, ale důležitý je taky zmínit, že Pája podle mě cvičení rozumí líp než kdokoliv jiný. Teď na tohle obodbí můžu jen vzpomínat, protože s koncem semestru a začátkem zkouškového na tohle můj milovaný medik nemá čas (už aby bylo léto). 

Nicméně v době, kdy jsem začala zase cvičit sama, jsem se tak trochu vrátila do podzimu a moc mi ty tréninky nedávaly. Natachu sleduju už pěkných pár let a je pro mě svým způsobem vzorem, takže když vydala svůj nový guide v době mých narozenin, neváhala jsem a koupila dárek sama sobě. A nemohla jsem udělat líp. Od prvního tréninku jsem věděla, že je to přesně to, co potřebuju. Tréninky jsou rozmanitý a hodně se liší, týdně máte 1x lower body, 1x upper body + HIIT, 2x whole body a 1x HIIT a v každém tréninku na vás čeká hned několik nových cviků. Klasický trénink vychází na 50-60 minut a HIIT na 20 a věřte mi, stačí to. Pokaždé odcházím s pocitem, že jsem tomu dala všechno, protože ono to s tímto programem asi ani jinak nejde. 

Já teď ještě pravidelně zařazuju před začátkem cvičení běh, ale o tom vám povím zase příště. Měla bych se jít aspoň chvilku učit, protože za chvilku začnu vařit a jdeme koukat na poslední díl GOT. Tak se mějte krásně. 

Monaco throw back

Krásnou neděli! Dneska jsem se probudila s cestovatelskou náladou, a proto, že ještě nějakou dobu budu moct cestovat leda tak prstem po mapě, projížděla jsem aspoň fotky z minulého léta, kdy jsem toho cestování stihla poměrně dost. Jednou z destinací, které jsem navštívala bylo Monako a byla to pro mě určitě jedna z nejcennějších cest. Jak asi víte, Monako se neřadí mezi nejdostupnější země, a to jak z dopravního, tak z finančního hlediska. Já bych tuhle krásnou zemi určitě ještě pár let nenavštívila, kdyby nebylo naší úžasné paní španělštinářky, která nám tuhle cestu zprostředkovala v září po naší maturitě. 

Weekend #throwback

Tento článek jsem v pondělí zapomněla vydat, tak máte aspoň takový throwback. 

na takové krásné západy občas od nás z bytu koukáme, tohle je zrovna ten včerejší :-)

Můj víkend byl obyčejný, ale i přesto moc fajn. Musím říct, že jsem se nenudila, měla jsem dost práce, nějaké to učení, taky jsem strávila dost času v kuchyni a ráno jsem začinala už klasicky ve fitku. Dokončila jsem 2. týden z programu CUT. reload a jsem nadšená. Všechny tréninky mě zatím bavili a po některých jsem byla opravdu mrtvá. Těším se až začnu vidět nějaké výsledky, věřím, že po téhle makačce přijdou určitě a nemyslím tím ty na postavě, ale spíš ty na fyzičce a výkonu. Což mě přivádí k tomu, že mě ohromě namotivovali maratonci, kteří běželi i kolem našeho domu a od včerejšího rána si tak pohrávám s myšlenkou, jestli bych to taky někdy mohla dokázat. Zatím to tak opravdu nevypadá a běh je rozhodně mojí nejslabší stránkou, ale na druhou stranu je to rozhodně něco v čem se chci opravdu zlepšit, protože mít tepovku 190 při rychlosti 12 km/h to vážně sucks. 

Taky u mě asi znovu přišlo období vyhýbání se mléčným výrobkům, s kterými mám takový love&hate relationship. Chuťově je mám ráda a na keto stravování se občas hodí si je dát, na druhou stranu nevidím důvod, proč jíst mateřské mléko nějakého jiného savce. Tak se to ve mě občas všechno dost pere. Nicméně hlavní důvod, proč je teď začínám znovu omezovat je ten, že se mi extrémně zhoršila pleť a ze zkušenosti vím, že mi vyřazení mléčných produktů pomůže, takže po pár týdnech s tvarohem se vracím k mému milovanému chia puddingu s kokosovým mlékem. 

Jsme velkými milovníky indické kuchyně, ale i tak by mě ještě před rokem neapadlo, že si ji jednou budu vařit i doma. Vždycky mi příprava indických jídel připadala jako příprava nějakých lektvarů, protože tolik koření, kterého se musí použít... :D A druhý důvod, proč jsem indickou doma nedělala, byl ten, že jsem dlouho nemohla najít žádný pořádný recept, nebo se všechny recepty tak moc lišily, že jsem nevěděla, jaký vybrat a jestli to bude ta indická, na kterou jsme zvyklí (už jsme jich vyzkoušeli dost a tu opravdu nej mají v Jindřichově Hradci, s těmi z Prahy se moc nedá srovnávat, nebo jsme v Praze byli pro změnu jen na opravdu špatných, kde mají vaší oblíbenou indickou?). Teď už mám ve svém kuchařském repertoáru indická jídla hned 2, to první - Butter chicken, které dělám podle cukrfree.cz, musím vařit vždy, když přijedu k našim. Naší aktuální novinkou je palak. Recept jsem si tentokrát poskládala sama podle různých videí na Youtube a chutná nám moc. Chtěli byste recept? Nicméně tady jsem připravovala Palak dopředu, protože v pondělí nás čeká nový díl GOT a nechtěli jsme ztrácet čas přípravou jídla. 

To je ode mě pro dnešek vše. Doufám, že jste si víkendu užili! 

8th May

I když dnešní den nezačal zrovna pohádkově, protože jsem se ráno vzbudila s neskutečnou bolestí břicha a v jednu chvíli jsem si opravdu myslela, že budu muset všechny mé dnešní plány zrušit a den budu trávit v posteli, nakonec se z toho vyklubal moc fajn den a jediné, co jsem opravdu musela zrušit, byla návštěva fitka (malá rada pro vás, vždycky poslouchejte hlavně svoje tělo). 

A čím byl dnešní den tak speciální? Měla jsem návštěvu. Přijela mě navštívit maminka s babičkou, kromě toho, že už se nám stýskalo, mi taky přivezly kytičky, které jsem dostala k narozeninám, a tak to u nás teď tak trochu vypadá jako v květinářství (promiň Pájo <3). 

Nejdřív jsem měla v plánu něco přichystat sama, ale jednak mi dnešní ráno moc nehrálo do karet a taky mi nedošlo, že dneska jen tak někde něco nekoupím. Vyrazily jsme tedy do kavárny a nejdřív jsem myslela, že skončíme ve Winefoodu jako vždy, ale nakonec jsme se rozhodly pro změnu a já vybrala kavárnu Smetanaq, kterou máme od nás tak akorát v procházkové vzdálensoti a to krásné počasí se prostě muselo využít. 

At grandma's

V pečení je pro mě už od malička největším vzorem babička. Nejen, že mi vždy upekla ten nejkrásnější a nejlépe chutnající dort (jako byla mašinka, Barbie nebo košíček plný růží), ale každou sobotní návštěvu měla připravenou nějakou buchtu a v životě se mi nestalo, že by mi nechutnala. A rozhodně to nebylo tak, že by se točilo pár typů buchet dokola, dost často se stávalo, že babička přišla s tím, že danou buchtu pekla naposledy před xx lety a já jen koukala, kam na všechny ty recpty chodí.

1 MAY

Svátek práce jsme z velké části opravdu trávili prací a studiem, protože toho teď oba máme celkem dost. I tak jsme si na sebe ale našli chvilku a vyrazili na procházku hledat třešeň, kterou jsme nakonec stejně nenašli. Nakonec jsme si vybrali nějaký strom, řekli si, že to je třešeň a dali si pusu pod ním. Doufám, že neuschnu. Cestou jsme si zašli aspoň do WineFoodu, a i když tentokrát jen na rychlou kávu, byla to příjemná návštěva. Nejradši mám jejich cukrárnu. Sice už to bude nějaký ten pátek, co jsem si nějaký zákusek dala, ale jím očima. Každý zákusek je dokonalý, a tak se kochám, představuju si, kolik práce to všechno muselo dát a doufám, že to jednou taky zvládnu vykouzlit. Hlavní téma našeho dne bylo léto a cestování. Málem jsme spontáně koupili hned několik letenek. Doufám, že se na některé z míst, které jsme okukovali opravdu ještě letos podíváme, už jsme v Čechách nějak moc dlouho a cestování nás oba baví víc než dost. 

Vzpomínala jsem během dne taky na to, jak jsem přesně před rokem na 1. května dočítala Máj k maturitě a připravovala se na didakťák, který mi připadal jako ta njetěžší věc na světě, na kterou nás nikdo nepřipravil a zpětně bych si za to pěkně vynadala, ještě když vím, že jsem ve finále měla přes 90%. Další zkušenost, kterou jsem dokázala ocenit až po nástupu na vysokou školu, ale o tom zase někdy jindy.