Po hodně dlouhé odmlce vás opět vítám u nového článku. Důvodů, proč jsem teď víc než půl roku nic nenapsala a vlastně nesdílela nikde celkově je spousta, a to nemluvím jen o blogu, ale i o svém soukromém instagramu, který mě přestal bavit úplně... Od října jsem se zamkla ve své bublině, do které kromě mého přítele a rodiny nesměl v podstatě nikdo a občas jsem v ní nenacházela ani sama sebe. Rozohdla jsem se, že už je na čase z téhle bubliny vystoupit a zase začít dělat to, co mě baví. Najít novou inspiraci, posunout se dál, překročit svojí komfortní zónu a zkusit najít novou cestu, když ta prvoplánová nikam nevede.
Máme začátek února a za sebou první měsíc roku 2019, a proto asi není vhodnější článek než ten rekapitulující předchozí měsíc, tak pojďme na to a vážnější témata nechme na jindy...
Přijde mi, že celý leden mohl trvat tak jeden týden, možná i míň. Na jednu stranu jsem za to vlastně ráda, protože celý měsíc se nesl v duchu zkouškového, mého úplně prvního a ti z vás, co už to mají za sebou ví, o čem mluvím.
Celý leden vlastně snadno shrnu do slov učení, práce, zkoušky, slavení (moje nejoblíbenšjší část) a fitko (abych aspoň na chvilku nemyslela na ty bláznivý důkazy) a dost možná by se sem hodilo ještě jedno, ale to si zatím nechám pro sebe. I když byl leden hodně náročný a většinu mých snů tvořiliy členy posloupností, které mi s důkazy utíkaly do nekonečna (pokuď nechápete, buďte rádi), tak především zásluhou mého přítele ty pro vysokoškoláky nejkrutější týdny zimního semestru byly celkem snesitelné a většinou i víc než to, jak se říká, ve 2 se to táhne líp.
Dost bylo okecávání, Pojďmě se podívat, jak leden vypadal ve fotkách.
Můj výhled po většinu měsíce, když jsem se teda dokopala vyjít ven...
To za mnou přijeli moji nejúžasnější rodiče na návštěvu, když jsem dlouho nemohla jet domů a Pája mi odjel :(
Winefood nesmí nikdy chybět, to už je rodinná tradice...
Moje nejlepší kámoška tu nesmí chybět, stačí, že mi chybí tady v Praze
Slavíme moje úspěchy..
a taky ty Pájovy...
tady jsme úplně unešení z toho, co vám nemůžu ještě úplně prozradit, ale věřím, že brzy na to dojde, čeká nás změna a my se nemůžeme dočkat...
A tím i dnešní článek ukončím. Budu se muset zase naučit všechno víc dokumentovat, aby tu příští měsíc bylo těch fotek o něco víc.
Mějte se krásně a doufám, že se tu brzy sejdeme u dalšího článku!
Žádné komentáře
Okomentovat